Norsko - do měsíce a do dne ´08
Trasa expedice
Expediční cesta Norskem byla zahájena vyloděním v přístavu Kristiansand. Odsud jsme přes nejjižnější bod Norska, mys Lidnesnes, pokračovali po jihozápadním pobřeží až ke Stavangeru. Pak jsme to obrátili k severovýchodu a jeli do horského vnitrozemí. Postupně provincie Telemark, nejrozsáhlejší náhorní plošina Hardangervidda, největší ledovec Jostedalsbreen, nejvyšší hory Jotunheimen. V té široké části Norska dále proběhly ještě národní parky Rondane a Dovrefjell. Následoval vjezd do „nudloidní" části země a dlouhý přesun na sever po známé norské silnici E6. Ovšem jen do Mo i Rany, kde jsme uhnuli na kouzelnou pobřežní silnici č.17, na které jsme na jednom z fjordů překročili severní polární kruh a dostali se až do Bodø. Čekala velká atrakce: stokilometrový trajektový přesun na Lofoty. Dva dny tam, další dva dny na sesterském souostroví Vesterály.
Poté opět do vnitrozemského Norska a dvě významná města severu, Tromsø a Alta. To už bylo jen kousek na Nordkapp. Z tohoto nejsevernější bodu směřování na jihovýchod, prozkoumávání opuštěné krajiny na plošině Finnmarksvidda, atakování Barentsova moře, projíždění sámských (laponských) oblastí. Z nejvýchodnějších částí Norska jsme si odskočili do země velkého medvěda, do Ruska. Zeměpisný a sociální vrchol expedice. A už směřování na jih. Přes centrum sámské kultury Karasjok zkratkou přes Finsko a Švédsko opět vynoření v Norsku. Poslední cíl výpravy, válečný Narvik. Nu a už jen 2 dny na jih, obejetí střediska zimní olympiády Lillehammeru a hlavního města Osla. Směrem k domovině. 27 dní v Norsku, 4 dny v jiných zemích... Zde trasa velmi stručně, velmi rozvláčně viz jednotlivé dny.
Formát expedice
Podívám-li se do Wikipedie, je tam expedice definovaná jako „výprava, zpravidla vědecká či výzkumná za nějakým konkrétním účelem". My jsme zpravidla byli výpravou autoturistickou. A konkrétních účelů jsme měli spoustu. Hlavní zásadou bylo nikde zbytečně neotálet, být stále v pohybu, v přesunu. Takže jsme se posunovali z místa na místo, nikde jsme nestrávili dvě noci. Na to bylo území určené pro expedici příliš rozsáhlé. Chtěli jsme navštívit všechny zásadní části Norska, což se podařilo. Byli jsme v končinách turisticky frekventovaných i téměř nepolíbených.
Případným čtenářům z řad milovníků pěší turistiky a velehor je třeba vzkázat, že si na své moc nepřijdou. Vzdálenosti v plánu mnou nakladené byly příliš velké, a tak jsme se nemohli zdržovat nějakými túrami nebo přechody horským masívů :-). A potom - osádka ve voze opravdu nebyla turisticky založená, i menší vycházky kolikrát probíhaly s velkým nářkem a výčitkami. Na své si nepřijdou ani rybáři, ani vodáci, ani milovníci stanování. Užít si mohou obecně příznici severské autoturistiky, chatování (kempování v chatách), krátkých procházek, muzejnictví, kroketu, potravinového shopování či skákání na trampolíně.
Ceny obecně
Samozřejmě jsme byli v Norsku především za poznáním, ale to něco stojí. Měli jsme sice celkem velkorysé zdroje (po nocích a víkendech tvrdě vydřené), nicméně jsem si vedl průběžně účetnictví, protože bez toho dělat měsíční expedici nelze... Jak známo, Norsko je drahá země, například ceny potravin jsou prakticky stejné jako u nás, ale jen podle čísla. Záleží tedy především na momentálním kursu norské a české koruny, zda je právě superdraho nebo jen velmi draho. Před čtyřmi lety byl poměr NOK/CZK 1:4, letos mnohem příjemnějších 1:3. To samozřejmě souviselo s celkovým posilováním koruny vůči všem měnám v průběhu roku 2008. Po našem návratu se kurs dokonce dostal až na 1:2,8, ale za pár měsíců už na 1:3,3. Kolísá to, kolísá. Konkrétní ceny ubytování, jídla, muzeí, nafty či trajektů, se kterými jsme se potkávali, jsou uvedeny v dalších oddílech.
Ubytování
Kempy v Norsku, to je pohádka. Je jich tu prý na tisíc, velká hustota. Jsou velmi čisté a kvalitně vybavené, často v překrásné přírodě - u širého moře, u fjordů, v horách, na vesnických loukách, všude. Většina z nich nabízí jak chatky různé úrovně, tak i místo pro karavany či stany. Se svými jednak už příliš starými (2 sady) a druhak ještě příliš mladými kostmi (2 sady) jsme preferovali chatky. Brali jsme i 2-hvězdičkové, kde v jedné místnosti stály postele a stůl se židlemi. Vařič a voda nebyly pravidlem. Spousta byla 3-hvězdičkových, se sprchou a WC. A pár i 4-hvězdičkových, velkých, s jednou či více ložnicemi - často naprosto zbytečně, ale hold nic menšího už neměli. Velkým bonusem byla ve dvou případech i sauna. Povlečení k dispozici nebývá (možná s příplatkem), nutno použít vlastní spacáky.
Pro expedici jsme měli vytipováno jen pár kempů, kde jsme chtěli být, to ostatní byla improvizace podle času a počasí. Improvizovat vůbec není problém, kempů je především na jihu a ve středu země opravdu dostatek. Na severu se vyplatí trošku plánovat a mít nějaké záchytné body. Používali jsme především katalog a mapu asociace NAF (Norges Automobil-Forbund), kde se daly najít ty nejvýznamnější kempy, viz také www.naf.no. Katalog a mapu nabízejí v recepcích kempů zdarma. Anebo jsme se nechávali inspirovat www.camping.no, kde byla nabídka z velké části stejná, ale i s jinými možnostmi. Ne všechno byly klasické kempy, v horách jsme měli spíše chatové osady a na Lofotách zase rorbuerové vesničky. Rorbuery - lofotská specialita, bývalé rybářské chatky, nyní uzpůsobované pro turistické účely. Samostatnou kapitolou bylo ubytování v chatce pana Olafa u oceánu.
Jak bylo řečeno, kempy v Norsku jsou čisté a zachovalé, v porovnání s Českem výrazně. Ale je pravda, že od naší poslední expedice šla tato úroveň poněkud dolů. Jakoby se do mnoha kempů dlouho neinvestovalo, takže jsou o 4 roky starší. Ale v porovnání s našimi končinami stále špička. Především čistota v koupelnách a na záchodech je mnohdy až „pozitivně zarážející". Co se změnilo, je i vlastní úklid. Tenkrát to po nás nechtěli, nyní jsou ve všech chatkách cedulky s žádostí. Takže ráno smeták, hadr a šůrujem.
Ceny chatek v kempech se liší podle vybavení - ty 2-hvězdičkové stály cca 400-500 NOK (tj. 1.200-1.500 CZK), ty 4-hvězdičkové i 1.000 NOK (tj. 3.000 CZK). Většinou jsme se pohybovali někde mezi, nejdražší byla chatka za 1.100 NOK v Rjukanu. I když ceny ubytování považuju za přijatelné, za 4 roky od naší poslední expedice Norové celkem výrazně podražili, cca o 30-40%. Tenkrát jsme obyčejné chatky sehnali za 300 NOK, dokonce jednou i za 260. Na takové jsme letos za 27 nocí nenarazili ani náhodou.
I když kempů je dostatek a jsou většinou využívány „jednonocově", záleží i na času ubytování. Tak do 16, 17 hodin no problem, všude bývá většinou volno, dá se i vybírat mezi různými úrovněmi ubytování a cenami. Pak se nabídka malinko zhoršuje a po takové 19. hodině už může být problém chatku sehnat. To se pak bere cokoli. Jezdí se od čerta k ďáblu a podaří se až na X. pokus. Však jsme takto v jednom extrémním případě sháněli několik hodin, najezdili sem a tam 150 km a bydleli až o půlnoci.
Stravování
Zpočátku jsme hojně čerpali ze zásob z Česka - z domácích masových konzerv i z masíček od Slámy, Velká Bíteš. Doporučeno až do úplného vyčerpání kapacity auta. Postupně jsme stále více navštěvovali supermarkety a jídlo si kupovali. Průměrné ceny potravin v marketech cca, stav z července 2008:
jogurt... 9 NOK, tj. 27 CZK
mléko 1 l... 13 NOK, tj. 39 CZK
coca cola 1,5 l... 18 NOK, tj. 54 CZK
polévky v sáčku... 20 NOK, tj. 60 CZK
šunka 100g... 20 NOK, tj. 60 CZK
pivo 0,5 l... 20 NOK, tj. 60 CZK
máslo... 20 NOK, tj. 60 CZK
banány 1 kg... 20 NOK, tj. 60 CZK
chléb... 25 NOK, tj. 75 CZK
olivový olej 1 l... 30 NOK, tj. 90 CZK
lososí filety 4x125g... 50 NOK, tj. 150 CZK
aquavit 40% destilát... 280 NOK, tj. 840 CZK
Sem tam jsme si životosprávu zpříjemnili i v nějaké té restauraci, což je v Norsku opravdový zásah do rozpočtu. Když už, šli jsme do nějaké té „normálnější", protože v případě luxusních restaurací bychom to po týdnu mohli zabalit a jet domů. Ceny hlavních jídel v přijatelných restauracích se pohybovaly kolem 100 NOK, tedy 300 CZK, většinou ale o něco více. Kafe 25 NOK (75 CZK), nealko okolo 30 NOK (90 CZK). To znamená, že jeden rodinný oběd v normální restauraci s nějakým tím nápojem vyšel min. na 1.500 českých korun. Ano, ano, finanční ředitel zájezdu povolil jen sem tam.
Timing stravování nebyl samozřejmě ideální, což zpočátku bylo příčinou sporů mezi předními sedadly. Snídaně probíhaly normálně, ale časy kolem poledne jsme trávili v autě - na nějaké regulérní obědy to tedy nebylo, řešili jsme to pojídáním sušenek, rohlíků se salámem, velmi se osvědčily „menu" z benzínek - většinou nějaký párek v rohlíku s nápojem za velmi slušné peníze kolem 30-40 NOK. Hlavní denní jídlo tedy probíhalo až po ubytování v kempech, většinou 17-19 hodin. Oblíbené byly především lososí filety - zmrazené za solidní cenu, osmažit na pánvi a k tomu uvařit čerstvé brambory... I když jsme byli v rybářské zemi, těch ryb námi proběhlo jen několik, nějaké rybí fast foody není vidět.
Muzea
Protože jsme kulturní lidé, a protože se tak skvěle poznává cizí země, rozhodně jsme se nevyhýbali muzeím - naopak, značil jsem je do mapy tlustou fixou. Dohromady jsme kupovali vstupenky 15krát. Do toho započítávám i subexpedici na ptačí ostrov a návštěvu polárního zoo. Pár polárních zvířat jsme viděli i v Polariu v Tromsø, ale tam byl pro mě největší zážitkem panoramaticky pohlcující film o Svalbardu. Snad největší muzejní bombou byla pro mě expozice ve vodní elektrárně Vemork - stavba architektonicky impozantní a autentická, s významnou rolí ve II. válce. S válečnými událostmi 1939-45 na norském území jsme se potkali ve více muzeích, nejvíce v přesvědčivém válečném muzeu v Narviku. Historie mnohem delší - skalní rytiny v Altě, původem několik tisíc let dozadu. Překvapivě rozsáhlá a pestrá expozice na Nordkappu. Co mě poněkud zklamalo, bylo vikinské muzeum na Lofotách. Ten název ve mně evokoval něco mnohem vikinštějšího, více big. A dále jsme prošli maják, lososí farmu, muzeum ledovce, muzeum NP Stabbursnes, nějaké kostelíky a skanzínky.
Ceny kulturních požitků byly úplně norsky normální. Nejvíce jsem hrábl do peněženky před výpravou na ptačí ostrov - 1.100 NOK (3.300 CZK). Ale protože to byla náhražka za velrybí safari, pořád jsem pár tisíc korun ušetřil. Dále (vždy za 2 dospělé a 2 děti): Zoo 450 NOK, Vikingové 300 NOK (poměr/cena výkon špatně), Polarium 250 NOK, lososi 220 NOK, elektrárna 200 NOK, válečné 150 NOK, ledovec 135 NOK, národní park 120 NOK. Skvělým počinem pro expediční rozpočet jsou prohlídky kostelů a skanzenů - vždy do 100 NOK, třeba taková krásná Katedrála severního ledového oceánu v Tromsø jen 50 NOK!
Diesel
Vždycky když vyjde v novinách nějaký přehled cen PHM v Evropě, Norsko si dlouhodobě a pevně drží první místo. Toto léto bylo zvláštní tím, že Česko se čelu žebříčku velmi přiblížilo - těsně před prázdninami jsme v jednom srovnání figurovali na šestém místě (!), u nás bylo dokonce dráž než v Německu! Z tohoto pohledu nebyly norské ceny takovou změnou, takže nás až tak netrápily. Ceny dieselu po zemi byly dosti rozdílné, od 12,66 po 14,92 NOK/l. To je rozpětí cca 38 až 45 CZK/l. U nás to v tu dobu bylo cca 35 CZK, takže ten rozdíl opravdu nebyl nijak dramatický. Mimochodem, v Německu jsme brali za průměrných 1,45 €/l, což při tehdejším kursu 24,50 CZK/€ znamenalo 35,50 CZK/l. Tedy jako u nás. A kolik dieselu jsem na expedičním tažení musel celkem načepovat? Protože jsme ujeli celkem 11.225 km při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km, spotřebován byl megabarel s 819 litry - to je jakoby krychle o straně skoro 1 metr, klasický kubík.
Trajekty
Spotřebě paliva a amortizaci vozidla vycházely vstříc trajekty přes širá moře i fjordy. Celkem jsme se převezli na 11 trajektech, z toho 3 mezinárodních (DEN-NOR, SVE-DEN, DEN-GER) a 8 norských. Nejdražší lodičkou byla hned ta úvodní Hirtshals (DEN) - Kristiansand (NOR): 319 €, tedy v té době cca 7.800 CZK. Nevím, jestli je to na cca 150 námořních kilometrů hodně nebo málo. Ale ušetřilo nám to spoustu jiných kilometrů po souši a půlden času. Trajekt Gedser (DEN) - Rostock (GER) na cca 50 km vyšel na 880 DKK, tj. cca 3.000 CZK. Druhým nejdelším, ale až třetím nejdražším (protože v rámci Norska) bylo přeplutí z Bodø na Lofoty - cca 100 km za 870 NOK, tj. cca 2.600 CZK. Trajekty přes „běžné" fjordy vycházely v rozmezí 100 - 200 NOK v závislosti na délce, počítá se vždy cena pro auto s řidičem, pro dospělého spolujezdce a pro prťata... U trajektů nejde samozřejmě jen o zkrácení trasy, ale i o zážitek - můžete stát na palubě, nechat se šlehat větry či slunečními paprsky a kochat se výhledy. Nejen pro řidiče vítaný oddech od asfaltu a celkový relax.
Tunely
Výraznými objekty na cestách v Norsku jsou tunely. Ale těch jsme projeli tolik, že v určitých fázích cesty je nikdo ani nevnímal. Které ale stojí za zmínku: samozřejmě nejdelší silniční tunel na světě, Lærdalstunnel a jeho 24,5 kilometrů (delší jsou jen tunely železniční - v Japonsku a pod kanálem La Manche). Projet takovým tunelem je zážitek, jsou v něm pro udržení pozornosti řidičů 3 velké osvětlené jeskynní dómy a je to celé zadarmo. Platit se musí v jiném významném tunelu, který úplně na severu spojuje pevninské Norsko s ostrovem Magerøya. Na tom leží Nordkapp, takže vybírat mýtné se opravdu vyplatí, vyšlo nás to na 240 NOK (za 2+2 osoby). Tento tunel nepatří s 6,9 kilometry v Norsku k nejdelším (až dvanáctý), ale fakt, že je podmořský (max. hloubka 212 metrů pod hladinou moře) a nejsevernější, z něj dělá velkou turistickou atrakci. Tunely se v Norsku běžně neplatí, toto je výjimka. Asi musím zmínit i tunel mezi ledovcem Nigardsbreen a jezerem Styggevatnet. Ten nebyl ani dlouhý, ani placený, ale trošku adrenalinový. Nepůsobil příliš bezpečně a člověk jen odhadoval, zda se mu nějaký šutr z tunelového skalního stropu zřítí na hlavu nebo ne.
Režim dne
Pravidelný denní režim není pro žádnou expedici nutný, takže jsme si mohli dovolit různé úlety. Režim spánku jsme samozřejmě museli přizpůsobit zeměpisné šířce, ve které jsme operovali. Protože bylo stále světlo a slunce nestačilo zapadnout (na úplném severu nezapadalo vůbec), spávat jsme chodili většinou mezi 23. a 24. hodinou. Já většinou o hodinku déle, dělal jsem účetnictví, zápisky do deníčku, analýzu trasy nebo promazávání fotek. Vstávali jsme nejčastěji v rozmezí 8-9 hod. Jen když bylo potřeba něco stíhat, dal se budík na sedmou. Dopolední procedury trvaly celkem pravidelně dvě hodiny. Asi hodinku balení a úklid, zbytek tvořila snídaně, ranní hrátky a procházky. Z toho je zjevné, že jsme kempy opouštěli cca v 11 hodin a z toho i plyne, že nebyl prostor na obědy.
Čas od oněch cca 11 do podvečera byl vyhrazen přesunu do další lokace. Samozřejmě s nepravidelnými zastávkami - pumpy, muzea, zajímavosti, výšlapy. Ubytovávali jsme se v časech velmi různých, nejčastěji v rozmezí 16-19 hod. To bylo tak akorát na hlavní jídlo a dostatečné vyžití v kempech - vždyť do spánku zbývalo 4-7 hodin, to se dá pěkně požít. V časech ubytování nastávaly samozřejmě i extrémy - např. hned po doplutí do Norska jsme našli postele až ve 2 ráno anebo jednou se po mnohahodinovém zmaru zadařilo až ve 24. Ovšem v jednom případě jsme se nestěhovávali už po 13. hodině, to byl úvodní celonorský sanitární den.
Aktivity v kempu? Samozřejmě především poznávání okolí, kochání u fjordů či vycházky do okolí. Já s neustálým foťákem v ruce (někdy mě napadalo, že jsem nejal na expedici kvůli samotným prožitkům, ale kvůli fotkám). Jinak děti si nejvíce oblíbily hru na superšpioni (tak to z nějakého důvodu skloňovaly). To jim často vydrželo i dvě hodiny v kuse. Hodně se ujal kroket - poprvé jsem ho sice vytáhl až osmý den, ale pak jsme jej mastili celkem pravidelně. Kde byla trampolína, tam se přirozeně muselo skákat. Před spaním jsme dávali hry s papírem a tužkou, nejčastěji jméno-město. Jednou sofistikovaná hra, jak se vzájemně známe, kdo zná koho nejlépe. Dokonce i hra na selfpromo imaginárních pěveckých subjektů s následnými koncerty - no, spíše pěveckými výstupy... no, spíše pokusy o pěvecké úryvky. Anebo hra na kempaře: Taďa se nechal inspirovat plánky kempů, nakreslil si svůj imaginární, chatkám přisoudil nějaké ceny a pak mi je nabízel a prodával. A samozřejmě nezbytné kreslení na téma čerstvě prožitých zážitků.