DEN 1 - středa 2.7. HONIČKA S CYKLISTOU
Skluzy už od rána / Nemám nabíječku / Před polskými hranicemi / Rychlost 37 km/h / Poprvé v NSR
trasa: Lipůvka - Praha - Teplice - Ústí n/Lab. - Drážďany - Berlín - Wittenburg
ujeto: 997,4 km (z toho cca 30 km zajížďka kvůli nabíječce, 120 km zajížďka k Polsku)
spotřeba: 8,5 l/100 km
čas přesunu: 07:30 - 22:15
počasí: slunečno, vedro, až 33°C
nocleh: Landhaus Wittenburg, 180€
Protože jsem řekl, že musíme vstát před šestou, budík byl nastaven na 5:59... Ranní úkony proběhly celkem rychle, všechno už víceméně bylo naskládáno v autě a na autě - tedy v novém střešním boxu Thule Pacific 100. A tak jsme po nezbytném nasmažení řízků mohli přesně v 7:23 vyrazit. Jenomže daleko jsme nedojeli, jedné sousedce jsme zapomněli dát klíče od schránky, druhá chtěla pro dítě půjčit plovací vestu, do trafiky jsem šel žádat, ať mi za 100 Kč odměny schovají všechny červencové noviny. Do kanclu na PC zaplatit faktury O2, nebo mě po pár týdnech neuhrazení zase odpojí mobil. To by se mi na severu nehodilo. Inu - hodinová sekera hned na začátek.
Ještě zajížďka do Globusu, dokoupit poslední nezbytnosti, vykonat první expediční fotky a směr Velká Bíteš. Tam jsme u Slámy obstarali výborné zavařené sklenice s masem, já si koupil malý AJ-ČJ slovník a Marťa něco na čtení, až se bude nudit. A už fakt jedem, v 9:30 na D1. Do Prahy to šlo hladce, téměř sváteční provoz, jenomže před velkoměstem jsem se zbytečně zasnil, omylem nesjel na Jižní spojku a tudíž uvízl v nesváteční koloně v centru Prahy. No nevadí, i toto naženeme. V Českém středohoří jsme stejně jako před 4 lety - tedy už tradičně - zastavili na té samé benzínce a konečně vytasili ony lahodné řízky. Při té příležitosti jsem si uvědomil, že jsem doma zapomněl nabíječku k foťáku. A na měsíční expedici jedu hlavně kvůli fotkám, že. Aj, aj, ale nevadí, koupím v Teplicích a hotovo.
Nekoupil jsem v Teplicích. Všude se mi vysmáli, že taková nabíječka na takový foťák se jen tak neprodává, to se musí objednat a čekat a čekat. Všechny Electrowordy i DatArty stejná píseň. Ale v jednom shopu mi aspoň poradili, že snad v Ústí nad Labem ve značkovém servisu Panasonic. Poslední naděje, jinak jsem ztracen a budu muset shánět po Berlíně. Telefon v servisu na 20 pokusů nevzali, dobré znamení. Navigace mě zaváděla na nějaké ústecké sídliště, upadal jsem do beznaděje, už nyní další 2 hodiny ztráty. A když jsem v suterénu jednoho paneláku uviděl malou ceduli, tak mi bylo vše jasné - tady v tom pajzlíku to prostě mít nemůžou. Zkroušeně jsem řekl, co potřebuju a chystal jsem se k odchodu. Ale kolík ani nemrkl, šel dozadu a přinesl. Byl jsem tak dojatý, že jsem mu zaplatil v eurech (páč koruny jsem ani neměl, nač taky, že) a nechal mu řádné dýško. Jooo! Mám nabíječku, můžu dobíjet a fotit jako o život. Což se pak i naplňovalo, vždyť s sebou jsem zpátky přivezl celkem 3882 fotozáběrů, a to jsem jich odhadem 2000 vymazal hned na zájezdu.
Sice jsme nabrali skluz veliký, v autě mi všichni nadávali, ale já plný entuziasmu jsem hodlal vše dohnat. Což se zpočátku i dařilo, směrem na Drážďany je nová dálnice a ta hodně pomohla. Před městem nás to hodilo na obchvat, sledoval jsem cedule Berlin a věnoval se plynu. Postupem času mi bylo divné, proč se na žádných dalších cedulích Berlin už neobjevuje, ale jen nějaký Görlitz. Snad proto, že Berlin je tak významný, že to tu ani nebudou psát, ne. Najednou ve mě však zahlodala pochybnost, tak jsem raději zastavil, vzal mapu a zjistil, že jsme blízko polským hranicím. Super! Namísto na sever jsme uháněli na východ, slunko mi nenapovědělo a navigátorka už vůbec ne. Ghghrz!
Bonusově jsme si zajeli tam a zpět asi 120 kilometrů. Znovu u Drážďan jsme byli v 17:45. Panečku! Jsme 10 hodin na cestě a jen 370 kilometrů od Lipůvky, průměrná cestovní rychlost fantastických 37 km/hod. Armstrong na bicyklu by tady byl rychleji... Itinerář plakal, osádka breptala, ale já se bil v prsa, že teď, teď už to půjde opravdu hlaďoučce. A taky že jo. Berlín se mi povedl, obchvat jsem trefil krásně a pak už jen zapřemýšlení, zda zopakujeme jako před čtyřmi lety Rostock a trajekt do dánského Gedseru, anebo něco nového. Žádné kopírování, uděláme změnu, z E55 jsme sjeli na E26 a mířili na Hamburg.
Slunce zapadalo přesně před námi a stále více oslňovalo. A protože už jsme byli hodně na severu, zapadalo velmi pomalu, vypalovalo zorničky i přes sluneční brýle. Poslední 4 hodiny se nám fakt cestovně vydařily (na rozdíl od předchozích deseti), takže jsme se s mírným uspokojením rozhodli najít nocleh. Pohledem do mapy se mi líbil Wittenburg - hned u dálnice a relativně velký nápis na to, aby tam byl hotýlek pro nás. Stalo se. Bylo 22:15, koupili jsme dva 2-lůžkové pokoje a spěchali do restaurace, která měla do 23:00. Úúú, to byla žízeň. Dali jsme s Marťou po třech rychlých pivech a bylo veselo. Rozšafně jsem dal 5 € spropitné. Všichni jsme si odpustili dnešní zdržení, nakonec to nevypadá špatně, zvláště po takovém pivečku. 75 km před Hamburgem a pozor: poprvé v životě jsme v Západním Německu!