DEN 2 - čtvrtek 3.7. PŮLNOČNÍ JEZDCI
Dánskem na sever / Máte přes 2 metry, musíte připlatit / Trajekt přes Skagerrak / Půlnoční Norské království
trasa: Wittenburg - Flensburg - Hirtshals - Kristiansand - Søgne
ujeto: 649,6 km
spotřeba: 7,8 l/100 km
čas přesunu: 08:15 - 02:00
počasí: slunečno, na severu Dánska příjemných 25°C
nocleh: Åros Feriesenter, 1000 NOK
Ráno jsme všichni vykazovali jisté znaky nachlazení ze včerejší celodenní klimatizace. Ale protože ranní nadšení, zároveň víra, že to rozjezdíme. Po snídani jsme projeli sem a tam Wittenburgem, aby taky byla nějaká kultura. Pěkné, asi pětitisícové městečko. Stavili jsme se v místní pekárně a nakoupili výbavu na další dlouhou cestu.
Nejeli jsme až do Hamburgu, ale uhnuli doprava na sever a zkratkami se dostali na E45. Překročili jsme německo dánskou hranici a už viděli moře. Dánsko šlo rychle, je to placka placatá a dálnice tedy rovná. Potřebovali jsme se co nejrychleji dostat na sever, abychom stihli koupit nějaký slušný trajekt přímo do Norska. Už po cestě jsem si začal všímat CD „Jevany" od Lou Fanánka Hagena. Titulní píseň „Je vana go home" se stala oblíbenou u celé posádky už tady v Dánsku, a v následujících dnech i všechny ostatní songy - poslechněme třeba na cesty velmi vhodný kousek "Tuica". CD „Jevany" se tak staly jedním z největších symbolů tohoto měsíčního zájezdu...
Severního přístavu Hirtshals se nám podařilo dosáhnout v 15:40. Bez nějakých obstrukcí jsme našli přístav, který vypadal velmi pustě, inu, žádný trajekt se nechystá. Ale koupili jsme lodní lístky na trajekt Superspeed na solidních 20:45, to máme skoro 5 hodin času. Přeměřovali nám kvůli ceně výšku auta a protože jsme měli 8 centimetrů nad 2 metry (i s rakví), museli jsme zaplatit o 29 € více než kdybychom měli do dvou metrů. Celkem 319 €, cca 7.800 CZK. Což nechápu, proč spíš neměří délku, že. Placatý auto s vozejkem zabere na lodi více místa než my, ale zaplatí míň.
U moře jsme měli moře času. Prošli jsme centrem, dali nějakou zmrzku a pivko, a dívali se po krámcích. Pak jsme popojeli přímo k moři. Pěkná pláž s nedalekým majákem. Fotil jsem jak o život až zase začala blikat baterie. To je pane spotřeba, ještě jsem to neměl vychytané, museli jsme zpátky do městečka. Kde hledat veřejně přístupnou elektřinu, asi v hospodě. Do jedné jsme si sedli a aby to nebylo blbé, dali jsme si k tomu kafe a čokoládu. Mezitím jsem začínal pociťovat příznaky úžehu nebo úpalu, to je paráda mít kombinaci nachlazeniny s úpalem. S předstihem jsme jeli do přístavu zařadit se do fronty do jedné z lajn. Klasický strach z toho, že se na loď nevlezeme, nás přešel až při nájezdu na rampu k lodi. Zaparkovali jsme v podpalubí a všechny nás vyhnali nahoru - nikdo nesmí zůstat dole, asi kvůli zlodějinám. Ve 20:45 trajekt vyplul, čekaly nás 3 hodiny plavby přes Skagerrak do Norského království.
Dali jsme si nějaké lososy a na palubě se kochali zapadajícím sluncem. Několikrát jsme loď prošli nahoru dolů až na děti dolehla únava. Ano, ano, je to přece jen náročně cestování pro tak malé larvičky. Naštěstí mohly spočinout na maminčině rameni, takže to až do té půlnoci nějak doklepaly. Před 24:00 nás přivítalo už setmělé norské město Kristiansand. To je s 80 tisíci obyvateli pátým největším městem v Norsku a druhým největším přístavem. Tudy jsme před čtyřmi lety jen projížděli a z jihozápadní cesty po pobřeží uhnuli na sever. Tenkrát. V Kristiansandu je největší zoo v Norsku i se vzácnými pandami, ale v plánu jsme ho neměli.
Naivně jsme si myslel, že v tak velkém městě v pohodě najdeme hotel a hned se ubytujeme. Což o to, město velké bylo a hotelů taky dost, jenomže zaskočilo mě, jak to tu nezřízeně žije. Hotely byly jen v centru města a na ulicích probíhala jedna velká párty. Všude plno mladých lidí, evidentně v náladě, zřejmě sjetých nápoji a snad i travinami, chovali se až příliš živelně, skákali pod auto a dováděli. Měl jsem strach zastavit, že bychom se mohli stát nechtěným zdrojem pozornosti. Několikrát jsme projeli městem sem a tam a skutečně nenašli něco, co by nás oslovilo k bezpečnému výstupu.
Takže jsme město opustili a hodlali se najít nějaký klidný kemp. Takhle pozdě sice odvaha, ale co už s tím. Nedařilo se. Cestu na západ jsme po chvíli ukončili, obrátili to zase na východ a po několika nezdarech pro změnu zpátky na západ. Takže jsme podruhé projížděli mýtnou branou a já nevěděl, jestli mám zase platit. Podruhé jsem se na to vykašlal (vlastně možná i poprvé) a Martina mě varovala, že si mě určitě natočili a půjdou po mě. Děti už dávno usnuly a atmosféra na předních sedadlech zhoustla. Ano, náčelník výpravy tuto noc podcenil a nedařilo se mu to napravit. Až po 2 hodinách jízdy se zadařilo v kempu „Åros Feriesenter" u Søgne. Pan kempný chtěl rovných 1000 NOK, což bylo o tři sta více než by býval chtěl ve dne. Ale v této situaci to bylo vysvobození. Druhá noc na zájezdu, první v Norsku.
Prohlédněte si fotogalerii >>