DEN 3 - pátek 4.7. DOTEK MEDÚZY
Terka nevypadá dobře / Po poledni už bydlíme / Žahavé potvory / Se zmrazenými pstruhy šup na oheň
trasa: Søgne - Mandal - Lindesnes
ujeto: 124,6 km (z toho 83,9 km samotný přesun a 40,7 km pojížďky po okolí)
spotřeba: 7,3 l/100 km
čas přesunu: 11:00 - 13:30
počasí: stále slunečno, přes den 22°C a větrno, večer 18°C
nocleh: Lindesnes Camping og Hytteutleie, 813 NOK
Nespali jsme příliš dlouho, Taďa se už před devátou cachtal v moři - vida, to jsme v noci ani nepoznali, že jsme přímo u moře. Terka tu klimatizaci z auta nerozchodila ani nerozležela, a nevypadala dobře. Aj aj aj, že by hned nemoc? To by se itineráři zájezdu moc nehodilo. Bylo zjevné, že nastanou jisté třenice mezi starostlivou matkou a akčním otcem. Ale sám jsem navrhl, že dnes tedy dáme po dvou dnech velkého přesunu den odpočinku, polehávání a lenošení. Ovšem nikoli tady, popojet je už kvůli expedičnímu pocitu potřeba. Nijak jsme ovšem nespěchali a s Taďou se zaobírali medúzami.
Cílem dnešního dne byla nejjižnější část Norska - mys Lindesnes. Tam je i jeden z několika kempů, které jsem měl pro zájezd vytipován. Cestou jsme se ještě zastavili v Mandalu, o kterém jsem četl, že má pohádkovou pláž. Až tak pohádková nebyla, přesto jsem se chtěl s Taďou vykoupat, ale máma byla kvůli Terčině stavu pro to neměla pochopení. Přes vesničku Vigelang jsme to dotáhli až na cíp Lindesnes, na tachometru pouhých 84 km od včerejšího noclehu a krásných 13:15 hodin. Nejjižnější kemp v Norsku jsme našli snadno. Takhle brzo jsme se ubytovávali poprvé a naposledy. Kemp je vyhlášený jako rybářský, ale nějak jsme v autě nemohli najít pruty a ani jsme si žádné nepůjčili.
Za 790 NOK + 3% trestu za platební kartu jsme si koupili hodně pěknou chatku. Měla krásné podkrovíčko, které si pro sebe hned zarezervovali muži. Chatka stála u takové placaté skalky, takže jsme ji hned nazvali „chata u kamene". Terka si lehla, máma šla vařit a my s Taďou hurá k moři, což bylo nějakých dvě stě metrů. Celý kempík byl takový skalnatý a hodně větrný. Prolezli jsme pobřeží a všimli si pár set metrů jižně na pobřeží vesničky, kam se pak vypravíme společně... Při neopatrné manipulaci s diktafonem jsem vymazal všechny dosavadní audiozáznamy. Diktafon jsem měl pro to, abych všechno nemusel psát do deníčku, hlavně v autě při řízení, že. A vše z dosavadní cesty pryč. Však taky první záznam nové diktafonní epochy zní „Kurva všechno jsem vymazal, kurva všechno jsem vymazal".
Po obědě šla máma spát a protože se Terce ulevilo, ve třech jsme se vydali autem vykoupat, u nás v kempu by to kvůli skalnatému pobřeží moc bezpečně nešlo. Zajeli jsme na písečnou plážičku, které jsem si všiml cestou sem. Taďa se obstaral brýlemi a šnorchlem, a v třiceticentimetrové hloubce se potápěl. Ve vodě bylo spousta medúz a tak jsme museli dávat pozor. Ale nakonec se nepodařilo, napřed Taďu a pak i mě pořádně požahaly. Vlastně jsem to snad nikdy nezažil, takové medúzí políbení. Mravenčila mi celá noha a bylo to fakt nepříjemné. Až později jsem se dočetl, že některé druhy medúz každoročně zabijí více lidí než žralok lidožravý! Třeba čtyřhranka smrtelná v okolí Austrálie. Můžeme mluvit o velkém štěstí, že tyhle neměly čtyři hrany a že jsme v Norsku.
Vrátili jsme se a vymýšleli co dál. Až nás s Taďou napadlo, že bychom mohli jít sehnat nějaké ryby k večeři. Tak jsme šli do té vesničky, která se na mapě jmenuje Lillehavn ale jinde Liltlehavn. Tak nevím, spíš to druhé. Hledali jsme cedule „ryby na prodej". 
Nic. A někde klepat a ptát se se mi nepozdávalo. Nu, zajedeme do nějaké větší vsi do obchodu. Stalo se, koupili jsme zmražené pstruhy a takovou chytrou aluminiovou mísu plnou dřevěného uhlí. Na kameni jsme to pak všechno zapálili a udělali si opravdu stylovou norskou večeři.
Před spánkem jsme se ještě všichni prošli po vesničce. Samé nové domečky, žádní starousedlíci. Vítr už se úplně uklidnil a byl příjemný večer. Při ukládání ke spánku jsme si chtěl dobít baterky do foťáku. A kurňa. Nemám nabíječku. Tu, co jsem tak pracně sehnal v severních Čechách. Zatímní prokletí zájezdu. Že jsem ji nechal v minulém kempu?! No jistě, to už asi jo, zapíchlou ve zdi, vzpomínám si. Propadl jsem trudomyslnosti a váhal, zda se tam nerozjet ještě teď v noci. Dobrá, zkusím počkat do rána.
Prohlédněte si fotogalerii >>