DEN 8 - středa 9.7. OSMÝ DEN PŘEBÝVÁ NÁM?
Poprvé po šotolině / Hardangervidda / Nálada dolů, začíná krize / Krásná osada = krize pryč? / Krize!!! Domů?
trasa: Rjukan - Mårem - Kalhovd - Torsetlia
ujeto: 151,4 km (z toho cca 85 km samotný přesun a 66 km odskok k horám)
spotřeba: 8,5/100 km
čas přesunu: 10:45 - 17:30
počasí: ráno krásně a 22°C, pak spíš oblačno či polojasno, večer už jasno, 15-17°C
nocleh: Torsetlia Fjellstue og Hyttegrend, 840 NOK
Podél řeky jsme se vydali dále na severovýchod, až k jezeru Tinnsjø. Tak děti, tady se to stalo, atentát na loď. Místo lodi Hydro jsme tam našli jinou, podobnou, s kolejema pro vagóny. Cesta nějakou chvíli vedla po břehu jezera, až v obci Mårem jsme odbočili na úzkou cestu. Po té jsme se hodlali dostat co nejblíže národního parku Hardangervidda. Celá náhorní plošina stejného jména má fantastických 7400 km2 - to je jakoby čtverec o straně cca 85 km! Samotný národní park 
zaujímá v centrální části plošiny asi poloviční plochu. Plošina leží mezi 1100 - 1400 metry nad mořem, nejvyšší hora má 1721 m.n.m. Je to nejjižnější oblast, kde už se vyskytují některé druhy arktických rostlin a zvířat, třeba liška polární nebo sovice sněžná. Má se tu potulovat i 10 tisíc sobů. Vegetaci tvoří tundra s nízkými keříky, lišejníky a mechorosty.
Do parku žádné oficiální silnice nevedou. Dá se tam dostat buď autem cestou-necestou, anebo optimálně pěšky. Ale to na to musíš mít vyhrazeno dnů a dnů, a silnou turistickou morálku. Dny máme, morálka v mužstvu chybí. Preferujeme tedy auto a uvidíme, kam se podaří dojet. Cesta byla zpočátku asfaltová a pak se změnila v šotolinovou. Udělali jsme si zastávku a drobný výšlap do krajiny. Ta byla trošku skalnatá, trošku močálovitá, už žádné stromy, jen keříky a mechoviny. Po 33 km od hlavní silnice jsme dojeli až na konečnou, k chatě Kalhovd, dále už byla závora. Do národního parku ještě daleko, teď bychom museli buď prorazit závoru anebo se na těch zbývajících 20 km vydat pěšky, tak jindy. Jezero na mapě značí jako Kalhovdfjorden, ale ve výšce 1100 m.n.m. fjord? Prosimvás... No oni tak někdy nazývají i jezera. Cestou zpět jsme se ještě pokochali u říčky Mår, hukot divoké vody je balzám na duši.
Po návratu na hlavní jsme se dále ubírali severně. Teď v podstatě objíždíme Hardangerviddu od východu, ne Expedici ´04 to bylo od západu. Krajina mě opravdu oslovovala, a tak jsem musel často zastavovat a dělat záběry. Měl jsem nutkání vybrat ještě nějakou další šotolinku do strany, ale je třeba říci, že nálada v autě se poněkud kazila. Přitom jsme k tomu neviděl žádné pádné důvody. Že občas zastavím a vybíhám fotit? Že neobědváme ve 12 ani ve 14? Že předevčírem pršelo? Jenomže ženskou část posádky opravdu přepadala krize. Tož, jsme na zájezdu osmý den, to je celkem úspěch, že tak pozdě. Jenomže kdo má ty řeči o předčasném návratu poslouchat... Zastavil bych u nějakého supermarketu, kde se truchlivé ženské nálady snadno rozptýlí, ale tady v podhůří... Nic. Tak jsem aspoň celkem brzo mířil k ubytování.
Na takové podhorské plošině v osadě Torsetlia jsme měli štěstí v chatovém centru, cca 7 km před známým střediskem Dagali. Dostali jsme chatu Gryntebu za 840 NOK, je 
hezké, když chata má své jméno. Osada byla součástí březového porostu v nadmořské výšce 1040 m.n.m. Spali jsme už tak vysoko? Letos zatím jistě ne. Okolním kopečkům říkali Dagalifjellet, tedy něco jako „Dagali Hory". Tak báječným místem se i expediční nálada výrazně zvedla. Navíc bylo příjemně slunečno a celkem teplo. Děti si opět zařádily na trampolíně a po večeři jsem navrhl konečně vyzkoušet kroket, jehož sadu jsme si před odjezdem koupili. Hráli jsme poprvé, takže jsme zkoušeli, k čemu všemu se hole dají používat. Terka se už dnes projevila jako talent. Navíc hráčka soustředěná a ctižádostivá. To její bratr opět projevil svoji netrpělivost a soutěžní prchlivost.
Zdálo se, že krize byla zažehnána. Ale pozdě večer jsem to nějak podcenil a tak se situace silně vyostřila. Výsledkem dokonce bylo, že zítra vstaneme a jedeme zpět do ČR! Jako náčelník, který se snaží zahrnout svou posádku tím nejlepším, jsem se fakt nasral a zadrhl. To nasrání, to nebývá tak nejhorší, to se dá odesrat. Ale to zaseknutí může být fatální. No uvidíme.
Prohlédněte si fotogalerii >>