DEN 30 - čtvrtek 31.7. V DÁNSKÝCH PEŘINÁCH
Krajem zimní olympiády 1994 / Bye Bye, Norge! / Švédskem bez okolků / Dánské koruny nemáme
trasa: Kvam - Lillehammer - Oslo - Halden - Helsingborg - Helsingør - Kodaň - Køge
ujeto: 892,1 km
spotřeba: 7,0/100 km
čas přesunu: 10:00 - 23:30
počasí: celý den jasno či polojasno, ráno 20°C, přes den 25-28°C
nocleh: Hvide Hus, 150 €
Zbývající norský úsek po E6 směrem na jih považuju za poměrně nezáživný kraj. Taková česká vrchovinka, nic zvláštního. Ale to jen proto, že jinde v Norsku je krajinná laťka nasazena až příliš vysoko... Až k Lillehammeru podél řeky Lågen. Pak začíná největší norské jezero - Mjøsa, které má rozlohu 365 km² a délku 117 km. Jeho okolí je krajem zimní olympiády 1994 se všemi 3 tehdejšími centry - zmiňovaným Lillehammerem, a pak Hammarem a Gjøvikem. V tomto kraji se nachomýtám už potřetí.
A to už přichází norské hlavní město, Oslo. Před čtyřmi lety jsme jej úplně vynechali, nyní alespoň po obchvatu. Na nějaké prohlídky není čas, navíc je vedro a navíc - náčelník to tam procházel křížem krážem ve svém prvním Norsku v roce 1993. Takže o to rychleji na jih. Pod Oslem pomaloučku polehoučku pracují na čtyřproudové dálnici, ale jak to tak během těch let pozoruju, že by se někam hnali, to ne. Úseky hotové se střídají s úseky nehotovými. 
Jak už se blížilo Švédsko, přemýšleli jsme, kde udat zbylé norské koruny. Sjeli jsme z dálnice a v nějakém městečku vysypali k pokladě téměř všechny zbytky a na příslušnou částku nadimenzovali nákup.
Norské království jsme opouštěli u města Halden v 15:30. Po dálničním mostě přes Iddefjorden, ten dokončili někdy v minulých pár letech. Za mostem jsem musel na chvíli zastavit, dívat se zpět do Norska a říkat si, kdypak zase... Dal jsem si to letos ke čtyřicetinám, Taďovi je deset. Řekli jsme si spolu, že znovu za 10 let - dám si to k padesátinám a jemu ke dvacetinám. Jen aby to klouček nezapomněl. To už bude umět skvěle anglicky a to už budeme konečně i rybařit.
Tak. A co teď. 430 kilometrů Švédskem na jih. Jestli jsem říkal, že krajina kolem nejjižnější norské části é šestky není nijak zvlášť zajímavá, tak co by se mělo říci tady? Totální nudismus, tak na usnutí. Aspoň to fičí. V Helsingborgu jsme zamířili k přístavu, abychom dali Dánsko. Nastala trošku smůla, trajekt jsme nestihli jen o pár desítek vteřin - 
na ten další za půlhodinu ve 21:00 jsme stáli první v pořadí. Do dánského Helsingøru je to nějakých dvacet minut a ve finále se povinně, ale rádo, obdivuje známý zámek Kronborg, kde Shakespeare nechal bydlet svého dánského kralevice Hamleta. S romanticky zapadajícím sluncem impozantní scenérie.
Do Kodaně asi 40 kilometrů. Byla už tma a bylo jasné, že hned za Kodaní začne intenzivní hledání hotelu. V mapě jsme vytipovali pár míst, kde by to mohlo vyjít. Ale po tmě se nějak nedařilo, bylo to cik cak kole dálnice a nic. Za poslední naději jsem prohlásil město Køge, 40 km pod Kodaní. Asi třicetitisícové město, tady musí být hotelů! V jednom z nich mě odmítli, ale dali plánek města a vyznačili tipy. Bylo zvláštní, jak plánek města v dánštině může naprosto nekorespondovat se skutečností. Celkem dlouho jsme bloudili, už bylo po 23. hodině, ale tušili jsme, že to stejně vyjde.
A taky že ano, hotel „Hvide Hus". Dokonce jsme měli štěstí na čtyřlůžkový pokoj, to jsme nečekali. Domluva kolem úhrady byla složitá. Platební karty nebrali. Dánské koruny v počtu 1000 jsme neměli. A na platbu eury měli složitá pravidla. Nakonec jsme finanční transakci uskutečnili jen do půlky, že jí dotáhneme ráno. Bylo 23:30, za námi skoro 900 kilometrů a velká žízeň. Ještě že na recepci prodávali plechovky piva. Spacáky jsme po 28 nocích nechali v autě a začínali si zase zvykat na peřiny.
Prohlédněte si fotogalerii >>