DEN 29 - středa 30.7. TOHLE JE PŘECE TMA!
Váhavost u Familieparku / Vedro, 30 stupňů / U rafťáků to nevyšlo / V olympijském kempu
trasa: Bjerka - Namsskogan - Trondheim - Dombås - Otta - Kvam
ujeto: 725,8 km
spotřeba: 6,5/100 km
čas přesunu: 09:30 - 22:00
počasí: nejprve jasno a 19°C, přes den dokonce 30°C (!!!), pak déšť 13°C, večer 19°C
nocleh: Kirketeigen Ungdomssenter og Camping, 700 NOK
Poslední plánovanou (a dlouhou) zastávkou byl včerejší Narvik, od té doby už skutečně jedeme domů a když nám něco padne do cesty, posoudíme. Jako náčelník expedice jsem sice byl pyšný, že se podařilo splnit vytýčené trasy a cíle, ale stále více mě mrzelo, že už to končí. Kdyby mi teď někdo řekl, že norský turistický bůh ještě není zcela spokojen, a že tady ještě nějakou dobu 
musíme zůstat, a přihodil i nějaké kapesné, jak bych do toho šel! Ne měsíc, ale dva jsou na Norsko potřeba.
Od chvíle, co jsme večer projeli Mo i Ranou, uzavřeli jsme expediční okruh - jeli jsme po té samé E6, ale samozřejmě opačným směrem. Tím bylo jasné, že nebude třeba žádných velkých zastávek, tady už jsme to viděli. Příslib tučných kilometrů. Tři a půl hodiny jsme jeli prakticky bez zastávky, rozhodli jsme se pozdržet až u Namsskoganu, kde je na rodiče a děti nastražen Namsskogan Familiepark. Toho jsme si vlastně všimli už cestou na sever a možná už tehdy jsem slíbil, že až pojedeme zpátky, tak uvidíme. Jedná se o velmi rozsáhlý zábavní zoopark se spoustou zvěře a dětských atrakcí. V takovém parku se dá bezpečně zaseknout na 3 hodiny i déle, a těch peněz, co tam může protéct. Stáli jsme v recepci, váhali a vážili všechna pro a proti. Ale rychlejší přiblížení k ČR zvítězilo. Aspoň jsme si tam koupili nanuky.
Bylo stále větší vedro, jednu chvíli teplota dokonce vyšplhala na 30 stupňů ve stínu! To je konec. Aspoň, že klima v autě. Asi 50 kiláků před Trondheimem u Åsenu jsem si neodpustil sjet z hlavní a podívat se do nejsevernějšího 
kempu naší poslední expedice z roku 2004: „Gullberget Camping", tedy kemp s bílým domem, který jsem si vyfotil stejně jako tehdy. Nostalgicky jsem zavzpomínal, děti si nejprve musely vůbec vzpomenout, že tu někdy byly... Profičeli jsme kolem Trondheimu, kolem osmé národní park Dovrefjell. To už bylo po dešti a o 17 stupňů míň než před pár hodinami.
Za Dombåsem jsme ubytování připouštěli, za Ottou už vyžadovali. Frekvence kempů sice vzrůstala, ale s pokročilou hodinou vzrůstaly i záporné odpovědi. Přece jen - jsme na é šestce a v turisticky hojně atakované oblasti. I když ono kolikrát nebylo o co stát, chatka přímo u silnice - stačí, aby kamion nevybral zatáčku a máš zkaženou celou noc. Co mě ale však opravdu zamrzelo, byl neúspěch v Sjoa Campingu u stejnojmenné legendární raftovací řeky. Tam nehučely automobily, ale romanticky divoká voda. Tam jsem se před recepcí modlil „Řekni ano, řekni volno...", bylo by to nádherné završení norských nocí. Ale přáno nám nebylo.
Jen takto se závěrečným norským kempem mohl stát ten ve vesnici Kvam. Byl skoro celý volný, ono taky upřímně řečeno nebylo divu. Sice tu měli cedulky, že jde o oficiální ubytovací zařízení zimní olympiády 1994, ale koho oni sem tenkrát museli strčit... Ale tak dobrá, přece jen 14 let pryč, trošku to sešlo věkem, ale slušná venkovská romantika zůstává. A při představě se sněhem dobrý. My jsme sice sníh neměli, ale zažili jsme zvláštnost - tmu! Ano, ubytovali jsme se asi ve 22 hodin a o hodinu později se začalo stmívat a v jednu už byla regulérní tma. Něco takového jsme skoro měsíc nezažili a neviděli. Koukali jsme se nahoru a žasli. Jak taková tma dokáže zaujmout. Musel jsem to zapíjet ruským koňakem.
Dnes slušných 725 kilometrů. A poslední norská noc z celkových osmadvaceti. S olympijskými kruhy nad hlavou.
Prohlédněte si fotogalerii >>