DEN 28 - úterý 29.7. HAWKEYE Z NARVIKU
Bitva o Narvik krok za krokem / V parku sen pedofila / Konec polárních končin / Takhle chutná velryba
trasa: Rombakenfjorden - Narvik - Skardberget - Fauske - Mo i Rana - Bjerka
ujeto: 479,5 km
spotřeba: 6,7/100 km
čas přesunu: 10:00 - 21:45
počasí: jasno a slunečno, ráno 16°C, přes den až 28°C (!), večer 22°C
nocleh: Bjerka Camping, 990 NOK
Končíme čtvrtý týden expedice. Ty první dny se to ještě nějak počítá, ale pak už to nabere takový spád, že kromě kronikáře nikdo nic neví... Jsme na zpáteční cestě a po včerejší dávce dnes v plánu opět dlouhý přesun. Ale ne samozřejmě na úkor poznávání, třeba Narviku, to bychom si neodpustili. Narvik byl posledním z velkých norských měst na severu, do kterého jsme ještě nezavítali. Důvtipnou volbou trasy jsem jej nechal až na zpáteční cestu. Byli jsme od něj 16 kilometrů a plán zněl, že v něm nějakou chvíli strávíme.
Narvik je nejsevernějším norským městem, do kterého vedou koleje. Paradoxně ale není napojený na norskou železniční síť, ale na švédskou. Zatímco v Baltu na severovýchodním pobřeží Švédska přístavy zamrzají, tady ve Norském moři ne. 
Toho Švédové už od roku 1898 využívají a vozí sem z Kiruny, kde jsme byli včera, vytěženou železnou rudu... Narvik čítá asi 20 tisíc obyvatel a je známý událostmi II. světové války. O město se tvrdě a dlouho bojovalo, odehrály se tu velké námořní a letecké bitvy, na dně Ofotenfjordenu leží několik potopených válečných lodí. Ke konci války bylo město skoro celé zničeno.
A protože, jak už jsem zmiňoval, jsou Norové na svoje dějiny náležitě hrdí, je v Narviku velké válečné muzeum. Ačkoli vojenství a vojenské technice nijak zvlášť nerozumím, expozice mě hodně bavila, mají to pěkně vychytané. A spojovaly se tu i různé souvislosti. Je tu třeba vystaven Johnny Walker, což je ona výjimečná skákající bomba, která potopila loď Tirpitz v Altafjordu - jak jsme se dozvídali v jiném muzeu v Altě před 6 dny. Pouze originální názvy zbraní bez překladu, třeba „Protivotankovaya puschka", čemuž Nor nemůže rozumět, my Slované dobře. Líbil se mi norský Hawkeye Pierce z MASHe.
Památce válečných obětí je věnován „národní monument svobody", 18 metrů vysoký Trinigon v nedalekém parčíku. Tento trojhran je obložen zrcadlovými deskami a to mě tak fascinovalo, že jsem kolem něj dlouhou chvíli pobíhal s foťákem a zkoušel různé zvláštní záběry. A taky jsem mohl vidět, jak vlastně po 4 týdnech zájezdu vypadám. Kousek od Trinigonu stojí sousoší s jedním psem a šesti nahými dětmi, které spojeni rukama do řetězu jakoby směřovaly vpřed, ke stále lepším zítřkům. Naléhal jsem na své děti, ať mi udělají sedmý a osmý článek, ať se do řetězu zapojí, ale Taďa se šprajcl.
V Narviku nás dále zaujala plastika ležícího obřího mimina, katedrála a mě i dívka-sekačka na traktůrku značky John Deere. Populární je tu rozcestník se zajímavými údaji o vzdálenostech - na severní pól je to odsud 2407 km, do Vídně 3159 km. Takže domů je to zatím dále. Karasjok 693 km, tam jsme byli včera, tak to sedí. A skoro na závěr pobytu v Narviku nás zaujalo, že už je tolik hodin, ale hned záhy, jak velký máme hlad. Ačkoli jsme chtěli poobědvat stylově ryby, narazili jsme jen na zmražené, které nám ne a ne a nechtěli tepelně připravit. Namísto rybárny jsme skončili v asijském bistru. Jak pro Norsko příznačné.
Narvik jsme opouštěli až po půl druhé a bylo zjevné, že to dneska s 
ujetou vzdáleností moc nevytrhneme. Tím spíš, že jen co jsme se trošku rozjeli, už jsme museli čekat na trajekt přes Tysfjorden. Silnice E6 se mezi Narvikem a Fauske točí doleva doprava, nahoru dolů, objíždí větší i menší fjordy, spousta tunelů. Ale pořád je to E6, takže cestovní rychlost solidní. Za Fauske už šla silnice do vnitrozemí a do vyšších nadmořských výšek, kde jsem se turisticky a fotograficky vyřádil u říčky Lønselva. O půl osmé jsme překročili 66°33´, tedy Severní polární kruh. Tentokrát na souši a směrem na jih. Před 13 dny to bylo na vodě a směrem na sever. Končí 13 dní za polárním kruhem, z polárníků se stávají obyčejní turisté, však teplota se dnes dostala i na šílených 28°C ve stínu - pro taková vedra jsem do Norska nejel.
Podařila se nám i Mo i Rana, minuli jsme kemp ze 14. dne s rackama na balkóně. To už zavánělo faktem, že přece jen se nám podařil slušný přesun - na to, že jsme vyjížděli až odpoledne, nebylo 480 kilometrů špatným počinem. Stejně jako včera jsme končili před desátou, ale s bydlením problém nebyl, naše předposlední norské postele nám poskytl „Bjerka Camping". Zatímco v jiných kempech jsem si vystačil s rutinní angličtinou, tady jsem musel hodně improvizovat. Slovník, ruce. Ale vysvětluj holce v recepci, že po zapnutí sporáku se vyhodí pojistky a že elektřina nejde zpátky nahodit. Electric is dead!
To se přihodilo i ve vedlejším apartmánu se společným elektrickým okruhem. Nešťastnou dívku i nás zachránil až přivolaný „universal man", který nás v chatce instruoval, jak se spotřebiči nutno zacházet.
Večeřeli jsme velrybí steak. Velryba jak známo není ryba, ale savec. Má tmavě červené, tuhé maso. Jíst takové zvíře se nám principielně samozřejmě příčilo, ale v Česku se k tomu nedostaneme a jinde taky těžko. Promiň velrybko.
Prohlédněte si fotogalerii >>