DEN 20 - pondělí 21.7. JDE PO MNĚ PIŽMOŇ
Trajekt fakt nepojede / Zajížďka 250 km / Polární zoo / První laponská týpý / 39,997 let
trasa: Stave - Andenes - Strand - Storfossen - Salangsdalen - Nordkjosbotn - Ramfjorden
ujeto: 476,6 km
spotřeba: 6,6/100 km
čas přesunu: 08:15 - 19:00
počasí: zpočátku polojasno 16°C, během dne až 22°C, postupně zataženo, 16°C
nocleh: Ramfjord Camping, 650 NOK
Vstávat jsme museli už v 7, protože v 9 může z Andenes odplout opravený trajekt. Nebo taky nemusí. Takže nemusel. Byť jsme to všechno krásně stihli, kormidlo se jim opravit nepodařilo. Věděli jsme, co to znamená... V první řadě se skoro celými Vesterálami vrátit na jih, dokonce ještě dál než byl náš předvčerejší kemp v Sortlandu. Z 69°20´ na 68°30´, téměř o celý jeden severní stupeň zpátky! Aspoň jsem měl v podstatě jistotu, že nebudu stavět na fotopauzy. 
Ovšem, co se nedalo odpustit, bylo vyhlížení včerejších losů v okolí Meby. Nebudou náhodou zase chtít přecházet cestu? Je zvláštní, jak jsem tomu na chvíli dokázal věřit a jak důsledně se rozhlížet.
Minuli jsme most mezi Sortlandem a Strandem, silnice se začala stáčet k jihovýchodu, pak k východu a pak už konečně k severu. Jeli jsme po E10 a mezitím skončily Vesterály. Tady se ani nepozná kde přesně. Ostrov Hinnøya patří částečně na Lofoty, částečně na Vesterály a zbytek už je považován za pevninské Norsko. Zároveň jsme opustili kraj Nordland a vjeli do kraje Troms. Po přejetí mostu na již nezpochybnitelnou část pevninského Norska jsme nepokračovali po rychlejší E10, ale zvolili velmi alternativní a o něco kratší a jistě pomalejší silničku 825. Ta vedla kolem fjordíků a byla samá zákruta. U Storfossenu jsme se po pěti dnech napojili na starou známou é šestku, což znamenalo rychlejší postup k severu.
Jenomže rychle jsme postupovali jen chvíli, na dvě hodiny nás u Salangsdalenu zbrzdilo polární zoo. Tady?? Myslel, že je úplně jinde, v Tromsø. Pro děti to bylo jedno z lákadel zájezdu, o kterém jsem často mluvil, abych zvýšil bojovou morálku. Kdyby ten trajekt z Vesterál plul, mineme to a v Tromsø bych se marně rozčiloval, kde to zoo je. Inu inu, to rozbité kormidlo mělo opravdu své opodstatnění. Family ticket za 450 NOK. Že se jedná o nejsevernější zoo na světě, asi nepřekvapí. Je úžasně zasazeno do přírody a zatímco v mnoha českých zoo jsou na prvním místě lidi a až po nich zvířata, tady to vypadá naopak. Některá zvěř má tak velké a členité výběhy, že se třeba ani nepodaří je uvidět. Proto dělají organizované prohlídky, kdy paní průvodkyně zvířátko dokáže nalákat a obecenstvu i něco předvést. My jsme se ale organizovat nechtěli a tak chodili sami.
Hodně jsme se zdrželi hned u losa, protože jsem si potřeboval aspoň částečně vykompenzovat předvčerejší zklamání. Dobrej byl medvěd, těch jsme pak viděli více. Šikovnej byl rys. Ještě šikovnější „wolverine", což - jak jsem ze slovníku zjistil - je v překladu rosomák. Já od Olympicu myslel, že rosomák je pták a ona to taková vydra nebo norek nebo co. (Až později jsem se dozvěděl, že jeho další název je psík mývalovitý). Slušnej je i jeho latinskej název - gulo gulo gulo. Vlci a polární liška se líně váleli a moc jsme si je neprohlídli. Ovšem co byla největší bomba, to byli pižmoni. Volně žijí jenom v NP Dovrefjell, jak je popisováno ve „Dni 13". Jmenují se podle pižma, které samci vylučují, aby nalákali samičky. V době lákání jsou velmi agresivní a měl jsem pocit, že se právě láká, tak byl samec divokej. Návštěvníky na silničce pár metrů od ohrady ještě akceptoval, ale odvážlivce přímo u ohrady už ne. To se pak divoce rozběhl a vší silou prásk do ohrady. Sice jsem se lekl, ale provokoval dál. Taďa mi za to nadával a spěchal pryč, že nechce vidět konec svého otce live. Ještě dvakrát prásk se mi vyloudit podařilo.
Po takto příjemném zvířecím osvěžení jsme pospíchali dále. Dávno za polárním kruhem, naivka by si myslel, že tady na severu už je všechno blízko. Ale ono to tak není - cedule Kirkenes 1000 km mě překvapila - to je tam, kde se Norsko dotýká Ruska. Tam my taky chceme jet a ještě navíc oklikou... Postupně jsme se vnořovali do laponského území a tak se jako lákadlo na turisty objevil typický laponský stan, takové to týpý. V tom prodávali různé salámy ze sobů a losů, kožešiny, etnickou hudbu a nejrůznější dárky. Dali jsme si vývar zřejmě z losa a byl dost hustej.
V Nordkjosbotnu jsme měli dvě možnosti - buď dále po E6 směrem k Nordkappu anebo doleva po E8 zajížďka do Tromsø. Sice už jsem věděl, že tam polární zoo nemají, ale je to metropole celého severního Norska, univerzitní město, tam my prostě musíme. Ovšem dnes se jen přiblížíme. Jeli jsme kolem Balsfjordenu a teprve teď se dostali na tu samou severní šířku, ze které jsme ráno odjížděli. U malého ramínka výše uvedeného fjordu, u Ramfjordenu jsme našli nocleh. Měli jsme na výběr z celé řady chat, zvolili jsme tu nejblíže fjordu a laponského týpý. Jsme na 69°30´, do Tromsø pouhých 40 kiláčků.
Mí tři kolegové mě vyháněli z chaty, prý chystají překvapení. Dnes naposledy mám přes třicet, zítra už mi začne táhnout na padesát.
Prohlédněte si fotogalerii >>