DEN 18 - sobota 19.7. U VELRYB SE BLINKÁ
Sychravo venku i v ženách / Z Lofot na Vesterály / Shopoterapie / Booking ptačího ostrova
trasa: Eidet - Fiskebøl - Melbu - Stokmarknes - Sortland
ujeto: 88,5 km
spotřeba: 7,1/100 km
čas přesunu: 11:30 - 16:15
počasí: ráno oblačno a sychravo 10°C, později polojasno 16°C
nocleh: Sortland Camping, 950 NOK
Po krásném slunečném večeru přišel noční lijavec a ranní sychravo. A to bylo i v Martině, která se s náladou opravdu nepotkala. Brzy to chytla i Terka, naštěstí aspoň Taďa zůstal opět imunní a podržel mě. Ono se to vlastně dalo očekávat - po osmém krizovém dnu se Marťa upnula k Lofotám. A ty už jsme skoro měli za sebou, navíc to pro ni nebylo tak snové, jak čekala. Takže se to nashromáždilo a jen se vlastně vrátila ta odložená krize z osmého dne. Bylo jasné, že dnešním úspěchem bude, když nebudeme řešit návrat domů. Musíme jet krátce a jasně, brzo bydlet.
Z ostrova Austvågøya vedly dvě alternativní cesty - buď na východ na norskou pevninu (s výhledem na předčasný návrat domů či rychleji k Nordkappu) anebo na sever s přeplutím na sesterské souostroví Vesterály. Náčelník neměl jednoduché rozhodování. Ale protože byl náčelník, nevyměkl a zvolil tu delší cestu. Takže přeplutí. Byli jsme ve Fiskebølu a čekali na trajekt. Časování se trošku nezadařilo, lodička 11:50 nám ujela před nosem a další následovala až 13:15. Nečekal jsem, že právě tohle by osádce mělo zvednout náladu.
Po cca 47 hodinách jsme opouštěli Lofoty a před sebou vyhlíželi Vesterály. Souostroví Vesterålen je plošně zhruba stejně velké jako Lofoten, nejsou na něm tak špičaté a vysoké kopce, a především - Vesterály nejsou tolik populární, proto je na nich mnohem menší výskyt turistů. Kdo projede Lofoty od jihu, už na Vesterály nemá čas a kdo jede z pevniny ze západu, zvolí známější Lofoty. Ale, jak jsem postupně zjišťoval, nevesterálci dělají veelkou chybu... Trajekt přistál v Melbu na ostrově Hadseløya. Tipl bych, že pojedu spíš po rychlejší hlavní č.82, ale já ne - prostě mě napadlo objet ostrov po vedlejší silnici po západním pobřeží. A už jsem stavěl, takový kousek moře s kraby a ptáky jsem nemohl ignorovat. Ženské zůstaly v autě, my s Taďou se radovali na mořských kamenech.
V poměrně velkém městečku Stokmarknes jsem zahlédl supermarket a bylo jasné, že proběhne osvědčená terapie nákupem, tzv. shopoterapie. Jak prosté, opět to zaúčinkovalo. Nakonec - i pro mě to bylo příjemné, vždy jsem si mohl koupit na večer několik piv... Jeli jsme kolem přístavu, kde právě stála jedna z lodí „pobřežního expresu" Hurtigruten. Tato linka vede z jihonorského Bergenu až na úplný severovýchod do Kirkenes a spojuje 34 norských přístavních měst. Linka má v současnosti 11 lodí, plavba tam a zpět trvá asi 12 dnů a Stokmarknes je zhruba v půli celé štreky. S lodí jsme se pak cestou po Vesterálách ještě chvíli honili.
Na další ostrov Langøya jsme se dostali po mostě a za nějakých 40 kilometrů v Sortlandu jsem hodlal splnit slib brzkého ubytování. Sortland je s 5 tisíci největším vesterálským městem. Kemp nebyl přímo v obydlené části, ale asi dva kilometry nahoře. A protože jsme po silnicích mnoho turistů nepotkali a protože bylo teprve po čtvrté hodině, nebylo překvapením, že byl zatím skoro prázdný a my si mohli vybírat z několika chatek. Brzy po obědo-večeři všichni ostatní popadali ospalostí a já měl před sebou dlouhé individuální odpoledne. Aspoň jsem tak mohl zkoumat zákonitosti přesunů komářích hejn v blízkých hájcích i kemp samotný.
Na recepci měli vyvěšeno spoustu plakátků s různými vesterálskými atrakcemi. Jako určitě největší lákadlo se jevilo proslulé velrybí safari v Andenes. Lákalo mě dát rodince tento originální dárek, ale když jsem zjistil podrobnosti, postupně jsem to z hlavy odboural. Vyšlo by nás to celkem asi na 8 tisíc, na moři bychom strávili cca 5 hodin a pozor - prý nejednomu účastníku se udělá šoufl. Představil jsem si plačící Terku, jak jí bolí bříško a jak už chce na břeh a bylo to. Vůči peněžence nevděčná záležitost. Zvolil jsem proto méně náročný výlet na ptačí ostrov. Na bookačním telefonu jsem poptal 4 místečka na zítřejších 13:00. Teda doufal jsem, že zarezervoval - z telefonu bylo znatelné, že borec je na širém moři, a po jeho rychlém oukej, oukej a žádných doplňujících otázkách nebylo jasné, jak dobře mu funguje rezervační systém. Pro jistotu jsem mu ještě poslal esemesku. Neodpověděl, ale věřil jsem.
Mí parťáci si totiž udělali podvečer vskutku sanitární, spali od půl šesté až do osmé, a to jsem je ještě musel vzbudit! Před spaním jsme se šli ještě projít všichni, potěšit místní ovce.
Prohlédněte si fotogalerii >>