DEN 16 - čtvrtek 17.7. ŠIRÝM MOŘEM NA LOFOTY
Budíček, rychle na moře! / Vlny velké, chůze vratká / Fenomén rorbu / Klovou racci mozky?
trasa: Fauske - Bodø - Moskenes - Å - Reine - Hamnøya
ujeto: 103,2 km (z toho cca 60 km návrat z noclehu, pak trajekt a cca 40 km po Lofotách)
spotřeba: 7,2/100 km
čas přesunu: 07:45 - 15:45
počasí: ráno oblačno až mírný déšť 13°C, na Lofotách polooblačno, stále cca 13°C
nocleh: Hamnøy Rorbuer, 750 NOK
Jeden z mála dní, kdy jsme vstávali na budík. V 6:55, spěcháme zpět do Bodø a optimálně co nejdřív trajektem na Lofoty. Na recepci jsem se šel poklonit a zaplatit za půlnoční ubytování. Odjet z kempu se nám podařilo v 7:40, jak vidno, ranní úkony se dají stlačit do třičtvrtěhodinky, ale není to žádná velká pohoda... Fauske, Fauske, tudy vede severojižní E6, tudy za X dní asi budeme zase projíždět.
Bodø se nám podařilo už před devátou, a protože jsme ze včerejška měli najetý přístav, nebylo proč hledat a bloudit. Kolona aut nebyla příliš dlouhá a to nás zaplnilo optimismem, jo, trajekt v 10:15 by měl vyjít. Bodø má cca 45.000 obyvatel, je největším městem v kraji Nordland a po Tromsø druhým největším v severním Norsku. Na jeho poznávačku však není čas, včera jsem centrem jen projeli, Martina s Taďou aspoň někam odskočili pro nějakej rohlik a my s Terkou hlídali dění v přístavu. Začalo trošku pršet, což nás namíchlo, protože na lodi jsme se chtěli kochat na odkryté palubě.
Po chvíli přišel pan výběrčí a chtěl 870 NOK, což je v přepočtu nějakých 2.610 Kč. Na dlouhý trajekt na Lofoty solidní cena, na úrovni jednoho lepšího ubytování. Loď „Super" vyplula dokonce s několikaminutovým předstihem, což mě překvapilo, protože kdybych přijel na čas - jak bývá mým častým zvykem - viděl bych už jen lodi záda. Ale možná se naplnila kapacita a nebylo proč čekat. Deštík ustal, takže i to kochání bude. To jsem ještě netušil, že nahoře se kvůli větru a především velkým vlnám stejně nedá být pořád.
Plavba trvala 10:15 - 14:00, na monitorech jsme průběžně mohli sledovat, kde se zrovna nacházíme, za kolik to máme a jakou rychlostí plujeme (mezi 40 a 45 km/hod.). Střídavě jsme se přemisťovali na palubu i dovnitř, chůze po lodi byla jen velmi obtížná. Vlny totiž byly pravdu velké, pro mě překvapivě velké, až jsem měl obavu, aby se někomu neudělalo šoufl. Pro jistotu jsme si zjistili polohu všech záchodů na lodi. Trošku jsme doufali, že potkáme nějakou tu velrybu, ale štěstí jsme neměli.
Z oblak se nořilo charakteristické špičaté panorama Lofot a pasažéři se tedy houfně přesouvali ze zadní na boční paluby (přední jsme neměli). Směřovali jsme do přístavní obce Moskenes. Ta není úplně na jihu, takže abychom mohli projet opravdu celými Lofotami, na jih musíme nejprve zajet. Přemítal jsem, jaký je asi vzorec chování autoturistů na souostroví. Když teď ve 14 hod. připlují, co udělají? Pojedou jako my nejprve na jih, nebo ubytování hledají hned, či snad vyrazí co nejvíce na sever a až tam hledají? A pak - za dvě hodiny připluje další trajekt a vyplivne sem desítky jiných aut a za další dvě hodiny další loď. Je čtvrtek, to už je skoro víkend... Tušil jsem, že o dobré ubytování bude boj. Navíc spousta turistů nejezdí na blind jako my a má rezervaci. Po včerejšku bych nerad ještě více zhoršoval reputaci.
Nejjižnější obcí Lofot je Å, cca 8 km od Moskenes. Těžko se na světě najde obec s kratším názvem, maximálně se stejně dlouhým. Tady končí a začíná silnice, stejně jako putování mnoha turistů. Podle toho to tu vypadá. Turistická informační centra, pomalu chodící lidé s foťáky a typické červené domky. Těm rybářským, co stojí přímo u moře na pylonech, se říká „rorbu" (v mn. č. „rorbuer"). Rorbuery dříve sloužily opravdu jen pro rybáře: aby v sezóně po náročné výpravě po moři nemuseli domů, tak přespali v takovýchto domcích a brzo ráno opět vyrazili. Postupně se z domků staly turistické atrakce a dnes už je to na některých místech skoro „rorbu průmysl". Už se nepřestavují původní rybářské domky, ale stavějí se rovnou celé kolonie nových rorbuerů, rorbuerové kempy. Ty už někdy nejsou ani u vody.
Protože Å je takhle na ráně, všechny přijatelné rorbuery už byly obsazené. Nabízeli nám sice nějaké luxusní, hodně přes tisíc NOK, ale to mi přišlo zbytečně moc a především by nebylo špatné posunout se více na sever. Cesta dále byla napůl turismem a napůl sháněním. Nezadařilo se ani v Reine, ani jinde, až na osmý pokus ve vesničce Hamnøya. Super, bylo před čtvrtou, za chvíli připluje další trajekt a to už by mohlo být zle. Do Fauske už bych se dnes opravdu nerad vracel... Náš rorbu sice nebyl u vody, ale na dřevěných nohách stál. Hamnøya byla mnohem přívětivější a klidnější než předchozí vesničky, nebylo tu tolik lidí, vůbec jsme si nemohli stěžovat.
Po jídle šla Marťa spát a protože dnes má svátek, zajeli jsme s dětmi na nákupy. Mezi dárky nechyběla údajně tradiční lofotská specialita - usušená, speciálním pachem prý velmi smradlavá treska. Říkám „prý", protože jsme jí ze zataveného igelitového obalu nikdy nevytáhli... Bylo požehnaně času, řádně jsme si to ve vesničce užívali. Taďa operoval u vody, kde objevoval různá tajemství, já běhal s foťákem a rozšířenýma zornicema. Na typicky lofotském, obloukovém mostě 
(mostovka není vodorovná, ale do oblouku), mě těsně nad hlavou lítali rackové, měl jsem strach, že mi sednou na hlavu a budou klovat a klovat. Těsně před tím jsem totiž fotil jejich mlaďochy a Taďa mě varoval, že když se k nim moc přibližuju, že se mě za to staří budou mstít.
Když Marťa měla osmý den tu požehnaně velkou krizi, prohlásila poté, že to tedy dotáhne aspoň na Lofoty. Teď uplynulo dalších osm dnů a jsme tady. Co dál, to už bude chtít domů? Snad neee. Teď spí, nebudeme jí rušit, aby si na to nevzpomněla. Vždyť teprve dneškem bychom se měli dostávat do druhé poloviny zájezdu.
Prohlédněte si fotogalerii >>