DEN 14 - úterý 15.7. KDO JSTE, MEDVĚDÍ KRÁVY?
Lososi umí vodopád nahoru / Hamburgr za čtyři stovky / Vjíždíme do Nordlandu / Došel alkohol
trasa: Harran - Fiskumfossen - Laksfossen - Ranfjorden
ujeto: 260,7 km
spotřeba: 6,8/100 km
čas přesunu: 13:00 - 18:45
počasí: ráno zataženo 14°C, později i 17°C, ale pak deštík a 11°C, večer už jen oblačno
nocleh: Yttervik Camping, 800 NOK
Noc a ráno nebyly úplně klidné, protože v kempu přespával konvoj motorkářů, a o co šli v noci později spát, o to ráno dříve ráno vstávali. A odjezd motorkářů - to je obřad, to musejí nejprve pořádně natúrovat, pak párkrát projet kempem sem a tam jestli je všechno OK, a teprve potom vyrážejí... U snídaně jsme rozebírali téma „mámin alkoholismus", neboť párkrát (tedy dvakrát) byla při krizi přistižena, že to přepíjí. Terka to nesla těžce. Máma se marně rozčilovala, že je to jinak než si myslíme. 
Jinak - měli jsme dost času, protože lososí akvárium dle včera zjištěných informací otvírá až v poledne. Bylo zataženo, ale už nepršelo. Kroket jsme nehráli, v loužích vody se koule nekoulí moc dobře.
S předstihem na půl dvanáctou jsme se k lososáriu přesunuli a já se dost podivil, proč je už před otvíračkou narvané parkoviště. Snad proto, že zahájili už v 10. No nic. Laksakvarium je velkou atrakcí, stojí u vodopádu Fiskumfossen a stejnojmenné hydroelektrárny, která se údajně může pochlubit nejdelšími lososími schody na severu Evropy - 291 m. Ale my jsme vodopádu moc neviděli, z nějakého důvodu bylo málo vody. Lososi mají schopnost prodrat se tekoucí vodou vzhůru. Systém přepouštěcích nádrží pro ně nebyl problém, čekali jsme nahoře, až se vyškrábou k nám. Všechny možné lososí a jiné rybí pochoutky nabízejí i ve zdejší restauraci, kde je možno zaplatit paušál a cpát se bez omezení. Ale protože tam byl narvaný zájezd francouzských důchodců, tuto možnost jsme nevyužili.
Po náhradním obědě (pražská šunka u auta na parkovišti) jsme se vydali dále. V jedné zahradě nás zaujala nějaká zvířata. Při bližším zkoumání jsme zjistili, že mláďata vypadají skoro jako medvíďata a stará, ta vypadá jako chlupatá medvědí kráva. Ale co to bylo, to tedy fakt nevíme. Napřed jsme mysleli, že právě to jsou ti pižmoni, ale o pár dní později v zoo zjistili mejlku. Za malou chvíli, za 65. stupněm severní šířky, nás vítala brána do Nordlandu. To je jedna z norských provincií, která už znamená takový ten opravdový sever. Součástí Nordlandu jsou i Lofoty a část Vesterál, a probíhá tudy i severní polární kruh. A když opravdový sever, tak stylově - u stánku jsme se natlačili zmrzlinou.
Čekaly nás ještě další dnešní lososové, u vodopádu Laksfossen. Protože venku pršelo a od divoké vody přicházela oblaka drobných kapiček, venku se fotit nedalo. A z chaty vedle vodopádu taky ne, protože to tam bylo kupodivu zakázáno. A já zákazy zásadně neporušuju. Dlouho jsme se nestravovali v restauraci, tak jsem objednal nějaké hamburgery s hranolkama. 
To je totiž většinou to nejlevnější jídlo, a i tak tady stálo 132 NOK, což bylo v přepočtu 400 Kč!!! A o nějaké kvalitě nemohla být řeč, hranolky takové rozmokvané a maso umělohmotné. Mimochodem - kdo by čekal, že v běžných norských bufetech a restauracích nabízejí především ryby, tak by byl zklamán. Je to většinou taková pseudoamerická kuchyně.
Počasí se zvolna zhoršovalo a na sedadlech poklesla nálada. To znamenalo, že musíme udělat větší nákup v samošce. Už zas, léčení manželčiných cestovních depresí ale leze do peněz... Mimo jiné jsme v pytlících koupili lofotskou a grónskou polívku. A to už jsme se blížili městu Mo i Rana, což je na cestě poměrně klíčový bod - po dobrých 800 km opustíme é šestku a vydáme se alternativní pobřežní cestou. Ale to až zítra, teď už chceme bydlet. „Yttervik Camping" vypadal celkem roztomile, především proto, že byl na břehu Ranfjordenu a že jeho povrch tvořil takový optimistický šedobílý písek, který navíc krásně nasával vodu.
Tentokrát jsme dokonce dostali na výběr, zvolili jsme chatku moc hezky vybavenou. Měla balkón s výhledem přímo na fjord. Tak takovýhle luxusní pohled na vodu jsme ještě neměli. Na zábradlí nám posedávali rackové. Myslel jsem, že tam v noci trošku zapaříme, ale všichni před půlnocí nějak odpadli, tak jsem ten poslední gin dojel sám. No, a tím veškerý z Česka vezený alkohol došel, dál budeme závislí už jen na místních zdrojích. To znamená na řetězci „Vinmonopolet", což je monopolní prodejce destilátů, v normálních marketech se kořalka koupit nedá.
Prohlédněte si fotogalerii >>